Březen 2012

co je se mnou..

31. března 2012 v 20:50
pohlazení, objetí, útěcha jedině od jídla
cpu se
jen, abych na tu chvíli neviděla, jak mám posranej život (čteme "jak jsem si posrala život")

zítra rozmluva s otcem a matkou na téma "co chceš dělat dál?"
ležim a klepu se a přede mnou velkej blikající nápis "GAME OVER"

a mám strach
zasraně velkej strach
prohrála jsem, co jsem mohla

nobody knows, nobody knows... //i have done it again

30. března 2012 v 16:12
opravdu jsem to včera nezvládla, ale já se fakt snažila, docela jsem poslední dny jedla, myslím, že dost
nejím - přejím se ... jím - přejím se .. jídlo je pro mě jedinou útěchou
čekala jsem, kdy si vyzvracím mozek, pak jsem ještě spolykala dvě platíčka antibiotik a z toho zase zvracela, nezastavila mě ani krev, která mi začala téct z nosu, skončila jsem vysílená, hnusná, se zvratkami se vlasech, schoulená v třesu na zemi
dneska tak ležím a nevím, prostě touha nebýt je větší a větší...jídlo je útěcha.. sežrala jsem celý balení fenolaxu a zase zvracela
tak špatně mi bylo, je..
v hlavě se mi střídavě hádá "nejez", "cpi se" a "zkus to ještě zdravě"
a hádka ještě není u konce
připadám si vskutku odporně
už se na to chci vysrat, třeba takový infarkt..mohl by být, srdce mě bolí pořád častěji, arytmie, takový sevření..
jsem taková pýča, dneska se ze mě matka v práci zhroutila, tento týden už 4 telefonáty ze školy, ty krávy se vymyslí takové sračky, teď se prý chci zabít, tak ne asi.. ale, už je to moc
je toho tak zasraně zkurvěně moc, sakra
úsměv, jasně, všechno je v pohodě, úsměv, bude to dobrý
jasně..
možná byste se i smály, kdybyste viděly, jak řvu "nenávidím se" a mlátím si knihou o hlavu, biblí, abych to upřesnila
neustále oči zalité slzami, ale ne, nebrečím, proč taky, vždyť...nedokážu to před nikým, ani před sebou
chci všechno, chci nic
moje blbá hlava
můžeme řvát "stop", ale nic se nezastaví
pomoc nepřichází, pomoc není
jsem teď ve stavu, kdy bych skutečně přijala jakoukoliv pomoc
třeba od těch žiletek schovaných pod matrací
jsou čtyři, já jsem jedna
jsem sice o tolik větší, ale slabší
..

padá opona

29. března 2012 v 17:45

střídající se stavy sebenenávisti a úzkosti při který se nemůžu nadechnout, prostě to nejde
ok, můj život jsem vzdala, na mě nezáleží
jen kdybych alespoň k něčemu byla, nějak užitečná
kdybych dokázala někomu pomoct, zlepšit mu náladu, dát mu něco, nějaký světlo, naději, ruku
a já to nezvládám, neumím to, nikdy to nedokážu a bez toho není žádnej důvod ještě být
nenávidím se za to, že mi na někom tak zasraně moc záleží, nenávidím se za to, že mě má někdo rád
za to, že pořád jenom ubližuju
za to, že mám tak zasraně moc ráda a neumim to dávat najevo a jsem jak kámen
nevim, proč jsem taková hnusná svině
a omlouvám se

mám jenom chuť žrát a blít.. dneska to prostě nedopadne dobře, tenhle pocit znám
doprdelekurvakurvakurvakurva, prosim, ať radši zešílim, než být touhle zoufalou krávou
jídlo, jídlo, jídlo, nechávám se ovládat

je mi to líto

28. března 2012 v 10:08

asi nemám strach, jen cítím lítost a bezmoc, nesmysl
přála bych si umět věci i napravovat, abych teď nemusela zamačkávat slzy, přece nebudu brečet, nebudu
přála bych si, aby si někdo všímal problémů bez toho, aby je na ně museli upozorňovat jiní


jsem skvělá, vyrábím průsery jak na běžícím pásu
všechno jsem zmrdala, všechno jsem zmrdala
nejradši bych se teď šla oběsit na půdu, ale nemám k ní přístup
tak tedy v pekle zůstanu

tohle není film, který má dobrý konec..prostě obyčejné drama.. tragédie

prosím, držte mi palce, modlete se za mě, myslele ta mě, cokoliv
děkuju, mám vás ráda